Havlíčkobrodská sekce

Tak, jak za 30.tileté války postupně krystalizovaly jednotlivé druhy vojska, tak se také formovala a upřesňovala struktura velitelského sboru. Na počátku stál ještě v čele vojska jako nejvyšší velitel panovník nebo jím jmenovaná důvěryhodná osoba, buď někdo z panovníkových blízkých příbuzných, nebo z řad vysoké šlechty. Někdy to byl vyhlášený vojevůdce, který se k takovému úkolu dal najmout za peníze. V takovém případě mohlo jít i o cizince. Hodnost velitele často nemívala přesné pojmenování. Objevují se termíny jako polní hejtman, nejvyšší správce, generál lieutenant, polní maršálek apod. Poprvé byl za 30tileté války použit také neobvyklý titul generalissimus pro Albrechta z Valdštejna, vyjadřující neobvyklý rozsah pravomocí, jež jeho nositeli panovník propůjčil.

 

Ve 30. letech jež byly poměrně přesně specifikovány hodnosti od nejvyššího velitele až po příslušníky jeho štábu. Vladaři zastupoval generálporučík. Nižší hodností byl polní maršál. Na stejné úrovni stály generál jezdectva, který velel tomuto druhu vojska, a polní zbrojmistr, velící pěchotě a dělostřelectvu. Dalším stupněm generálské hodnosti byl polní podmaršál a nejnižší generálskou hodností se stal generál - strážmistr. Později se nositel tohoto hodnostního stupně nazýval generálmajor. Také v rámci pluku se ustálila struktura hodností a funkcí. V čele pluku stál plukovník, který byl rovněž majitelem pluku, ale v praxi mu nemusel velet. Od toho měl svého zástupce podklukovníka. Ke štábu jezdeckého pluku obvykle náležel major, dále auditor, ubytovatel, kaplan, sekretář, vozmistr, intendant a profous. Jezdecké kornetě velel rytmistr, jeho zástupcem byl poručík a nejmladší důstojník u jezdectva měl hodnost korneta (odpovídal za praporec jako u pěchoty praporčík). K poddůstojníkům patřil strážmistr, zásobovatel (furýr) a dva až tři kaprálové.

 

U pěšího pluku bylo obdobné rozdělení hodností. Nejvyššími hodnostáři byli plukovník a jeho zástupce podplukovník. Třetí důstojník štábu pluku, major, dohlížel na chod služeb a na stráže. Důležité úkoly plnil ubytovatel. Protože velitel pluku měl soudní pravomoc, byl ve štábu také soudce, soudní písař a soudní šikovatel. O plukovní věznici a výkon trestu se staral profous, který měl k dispozici ozbrojené trabanty a vězeňské dozorce. Pluk měl i svého kata. Ke štábu dále náležel duchovní, sekretář, vozmistr a proviantní zásobovatel. Kompanii (praporci) velel hejtman, jehož zástupcem byl poručík. Praporec nosil a hlídal nejmladší důstojník u jednotky - praporčík. Z poddůstojníků byli důležití kaprálové, kteří veleli nižším jednotkám, a šikovatelé, kteří dbali o výcvik mužstva. Kompanie měla také kapitána zbraní, jenž pečoval o stav a doplňování výzbroje, a furýra zajišťujícího ubytování mužstva. Ve štábu byl dále písař, ranhojič a počítali se k němu i bubeníci a tělesní strážci důstojníků.